

POCTA GÉNIOVI
Inscenace, vycházející ze vzájemné korespondence, otevírá pohled na tolik diskutovaný vztah mezi Leopoldem Mozartem a jeho geniálním synem Wolfgangem Amadeem.
ÚČINKUJÍCÍ
SOPRÁN
Ivana Šaková
Lucie Mlynářová
BARYTON
Pavel Horáček
Pavel Klečka
Oldřich Kříž
KOSTÝMY A INSCIPICIENT
Inspicient
Václav Bláha
Kostýmy
Miloslava Pravdová
MEZZOSOPRAN
Ivana Śaková
Tereza Roglová
OSTATNí
Majordomus
Václav Bláha
Sluha
Milan Školník
LEOPOLD MOZART
Alois Švehlík
PRODUKCE A SCÉNÁŘ
Scénář
Renée Nachtigallová
Produkce
Petr Černík
OBSAH
Leopold Mozart se bezpochyby neblaze podepsal na zdravotním stavu svého syna – vždyť jen počet dnů, které Wolfgang strávil na cestách, se pohybuje okolo 3 000. To je celá čtvrtina Mozartova života. – Ale bez otcova systematického vedení by se nespoutaný, osobitý mladík mnohem hůř prosazoval u dvora a vůbec ve vyšších společenských vrstvách, které byly pro jeho kariéru tak důležité…
Těžko dnes soudit, jak by se odvíjel život W. A. Mozarta, nebýt jeho pedantského, ctižádostivého otce.
Přesto se nedá Mozartovi – otci upřít citový vztah ke svým dětem.
Postava Leopolda Mozarta dává vyniknout herecké osobnosti člena činohry Národního divadla v Praze, Aloise Švehlíka. Je to velmi náročná role – jednak je velmi netypická a hlavně je plná archaizmů a složitých souvětí. Jen je podat tak, aby jim divák mohl rozumět, vyžaduje mimořádný cit a hereckou kázeň.
Všechny notové materiály skladeb, které uslyšíte, pocházejí z doby W. A. Mozarta. Jsou to dobové úpravy, určené pro zámecké hudební večírky, jichž se W. A. Mozart při svých návštěvách v Čechách a zejména v Praze, nezřídka zúčastnil. Jejich autoři jsou: Jan Křtitel Kuchař, Vincenc Mašek, Kajetán Vogel a další. Za pomoc při hledání materiálů děkujeme hlavně Českému muzeu hudby.
Výběr skladeb se neomezuje na časové období, z něhož pochází uvedené dopisy mezi otcem a synem. Nabízíme Vám pestrý výběr Mozartových skladeb, árií i duet – jednotlivé árie či instrumentální díla spíš dokreslují nebo podtrhují náladu jednotlivých dopisů. Uslyšíte tedy nejznámější árie a dueta, ale vedle známějších instrumentálních děl i např. méně známou „Kirchensonate“ – jednu z cyklu sonát, napsaných pro Salzburgský chrám.
Inscenací Ad honorem Mozart jsme chtěli připomenout velkou hudební osobnost osmnáctého století, ale i otce, na kterého svět nahlíží ve formanovských intencích jako na postrach Wolfgangova života. My bychom nu chtěli dát prostor i jako otci, který kromě toho, že je ješitný, přísný, pedantský a bůhvíjaký ještě, má svého syna zcela upřímně rád.