ORIGINÁLNÍ HUDEBNÍ DIVADLO PRAHA

Kouzelný Dvořák

Půvabná hudebně dramatická scenérie z prostředí historického salonu pražské bohémy před sto lety s Dvořákovými nejkrásnějšími áriemi a melodiemi v podání předních operních sólistů a houslových virtuózů. Rusalka, Jakobín, Moravské dvojzpěvy, Biblické písně, Mazurek a další nezapomenutelné skladby diváka přesunou do doby, kdy Dvořák na vrcholu tvůrčích sil stál v čele české, ale i americké hudební kultury.
Místo konání

Villa Amerika – Barokní letohrádek Václava Michny z Vacínova v srdci Prahy, postavený architektem Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem v letech 1712 -1720, výletní místo šlechty, později dokonce hospoda německých studentů medicíny – dnes muzeum se vzácnými exponáty a badatelské centrum Antonína Dvořáka, vztahující se i k jeho žákům, českým skladatelům Josefu Sukovi, Vítězslavu Novákovi a Oskaru Nedbalovi – cíl cest milovníků hudby A. Dvořáka z celého světa, zejména z USA.
Obsah

Píše se 1. května 1904 a operní zpěvačka – sopranistka Marie – pořádá ve svém domě odpolední hudební slavnost. Její salón patří v Praze k nejoblíbenějším, a tak se tu sešli vynikající umělci. Má přijít dokonce i mistr Antonín Dvořák. A protože ho všichni přítomní interpreti mají rádi, chtějí mu připravit hezký sváteční zážitek. Každý zahraje nebo zazpívá, co má od mistra nejraději. A pak společně vyberou,čím by mu udělali největší radost, až přijde.

Moravské dvojzpěvy op.32 /Skromná, Prsten/

Cyklus „Moravské dvojzpěvy“ je téměř osudovou skladbou Antonína Dvořáka. Napsal ji jakočtyřiatřicetiletý na výzvu pražského obchodníka Jana Neffa, jehož choť Marii Dvořák vyučoval ve hře na klavír. (Později písně s oblibou zpívala Dvořákova manželka a švagrová).

Je určena k domácímu provozování, tak oblíbenému v minulosti v tzv. lepší společnosti. Písně vznikly na text lidových písní z Moravy, ale melodie jsou vlastním výtvorem skladatele. Jan Neff skladby nechal vytisknout a věnoval je jako prvý tištěný opus Dvořákovi k vánocům 1876 jako dárek. A byly to právě „Moravské dvojzpěvy“, jež rozhodly o dalším osudu do té doby chudého a neznámého skladatele. Zalíbily se tak Joh. Brahmsovi,že je doporučil pozornosti renomovaného berlínského nakladatele Simrocka. Dvojzpěvy byly ihned rozebrány a Dvořák žádán o další kompozice. A od tohoto okamžiku se stává Dvořák vyhledávaným autorem.

Kterou z Dvořákových písní má nejraději paní domu? Těžko říct, ale teď zazpívá „V tak mnohém srdci mrtvo jest“.

Písně milostné op.83 /V tak mnohém srdci mrtvo jest/ V té sladké moci očí Tvých/

Také „Písně milostné“ jsou úzce spjaty s životním během skladatelova života. Dvořák tento cyklus zkomponoval na milostné verše básníka Gustava Pflegera – Moravského zv. “ Cypřiše“. Tato ve své době velmi oblíbená poezie zaujala Dvořáka poprvé jako dvacetiletého mladíka v době jeho milostného vzplanutí k pražské herečce Josefíně Čermákové /pozdější skladatelově švagrové/. Dvořákova první láska zůstala však neopětována a skladatel vyzpíval svoji touhu v cyklu písní „Cypřiše“, který nikdy nezveřejnil. Na shodné verše však později složil „Písně milostné“.

Houslista je dotčený,že je tu opomíjená Dvořákova instrumentální tvorba. Má tedy ironické poznámky na účet zpěváků, ale sopranistka jej uzemní, když mu jen tak z hlavy řekne,že Sonatina, kterou chce právě hrát, je skladatelův op.č.100.

Sonatina G dur op.100 /Scherzo/

Tento svůj stý opus napsal Dvořák za svého pobytu ve Spojených Státech. Veřejnost očekávala monumentální dílo, on však vytvořil drobnou skladbu, kterou věnoval svým dětem Otilii, Toníkovi, Anince, Mařence a Otakarovi. Nejstarší dcera Otilie /později provdána za skladatele Josefa Suka/ a syn Toník ji pak společně provedli pro otcovo potěšení.

I barytonista už by si konečně rád zazpíval. Jeho kolegyně mezzosopranistka je mu velmi povědomá. Dozví se od ní,že se viděli před dvanácti lety na Velké hudební a divadelní výstavě ve Vídni. On byl jako sólista a ona – v dětském sboru. I teď budou zpívat spolu:

Biblické písně op.99/Výběr/

Dvořák byl hluboce věřícím katolíkem a v roce 1894, kdy se v daleké Americe dozvěděl, že je jeho otec v Čechách vážně nemocen, zaujalo jej silně čtení Bible. Na její slova /resp. na český překlad tzv. Bible Kralické/ vytvořil pak 10 písní, v nichž dodnes cítíme sílu skladatelovy víry.

O’sanctissima, op.19

Mezzosopranistka najde vzadu kostým, připravený pro Rusalku, prosí paní domu, aby si jej oblékla. A zatímco se paní Marie převléká, houslista zahraje.

Romance F moll, op.11

Třicetiletý Dvořák napsal Romanci pro známého houslového virtuosa 2. poloviny 19. století – a svého přítele – Františka Ondříčka. Jejich vzájemné přátelství vydrželo dlouhá léta, Dvořák věnoval Ondříčkovi svůj houslový koncert a ten jej s úspěchem premiéroval. Není bez zajímavostí,že slavný skladatel svědčil Ondříčkovi při svatbě.

Rusalka ještě není připravená, barytonista tedy nabízí jinou árii.

Šelma sedlák op.37 /Árie knížete/

Komickou operu „Šelma sedlák“ psal Dvořák jako šestatřicetiletý. Byla to v pořadí již jeho pátá opera. Vznikla pod silným ovlivněním Smetanovou „Prodanou nevěstou“, což bylo a je hodnoceno někdy jako zápor, někdy naopak kladně. Dílo se udrželo pouze na českých scénách, existuje v několika nahrávkách.

A už je tu paní domu v kostýmu i paruce zamilované vodní víly, která volá svého prince:

Rusalka op.114 /Árie Rusalky – „Měsíčku na nebi hlubokém“/

Operu „Rusalka“ psal Dvořák ve svých šedesáti letech na libreto českého spisovatele a režiséra Jaroslava Kvapila. Předlohou mu byla známá pohádka o malé mořské víle Hanse Christiana Andersena. V árii „O Měsíčku“ se vyznává krásná vodní víla ze své lásky k pozemskému tvoru – člověku. Ale jak už to bývá nejen v pohádkách, ale spíše ve skutečném životě, láska vede vílu k oběti, která je marná. Opera „Rusalka“ je ze scénických děl Dvořákových nejčastěji hrána.

Mezzosopranistka paní Fialová najde na stolku velký svazek tužek. Paní domu jí prozradí,že jsou připraveny pro mistra Dvořáka. Vždy, když komponuje, spousty jich přeláme. A teď píše novou operu, tak aby měl co lámat. „Kdybych jich spotřebovala dvakrát více“, povzdechne si mezzosopranistka, „nedokázala bych napsat něco tak krásného, jako on, třeba Stabat Mater“.

Stabas Mater op.58 /inflamatus/

Oratorium Stabat Mater pro sólo, sbor a orchestr zkomponoval Dvořák na známá slova Jacopona da Todi. Vyzpovídal se v něm ze svého bolu nad úmrtím prvých tří dětí. Nejprve zemřela Josefa, pak Růžena a posléze i prvorozený syn Otakar. /Vznik 1879-77/

Služebník, který se objeví u paní Marie, přináší zdrcující zprávu: mistr Dvořák dnes v poledne zemřel. Paní Marie se rozhodne nikomu zatím nic neříkat a dnešní hudební slavností vzdát hold mistrovu dílu. Vždyť díky němu s námi Antonín Dvořák je a zůstane navždycky.

Cikánské melodie op.55 /Když mne stará matka/

Romantická poezie – zpěvy, touhy temperamentního cikána – stvořená na přelomu 19. století českým básníkem Adolfem Heydukem, přivábila ve své době řadu autorů ke zhudebnění, mj. roku 1880 i Antonína Dvořáka. Píseň “ Když mne stará matka“ proslavila Dvořáka asi stejně jako jeho „Humoreska“.

Jakobín, op.84 /árie purkrabího/

Opera „Jakobín“ na libreto vnučky nejslavnějšího českého historika Františka Palackého – Marie Červinkové-Riegrové – paroduje strach českého maloměšťana z francouzských jakobínů a v tragikomické rovině přibližuje život na zámku i v podzámčí doby rokoka. S podobným prostředím se Dvořák sešel ve svém mládí ve Zlonicích, kde se učil prvním kompozicím u kantora Antonína Liehmana. Hudba tohoto dílka, jež vzpomíná na mládí, je okouzlující.

Cikánské melodie op.55 /Struna naladěna, Široké rukávy, Dejte klec jestřábu/

Mazurek op.49

Vznik „Mazurku“ spadá do Dvořákova slovanského tvůrčího období a také silně připomíná autorovy „Slovanské tance“. Patří k jeho virtuózním skladbám a s úspěchem se jej zhostí pouze velmi dobrý houslista. K zajímavostem jistě patří i fakt,že při premiéře /dne 29.3.1879/ doprovodil Ferdinanda Lachnera na klavír skladatel Zdeněk Fibich a že týž večer zazněl poprvé i Smetanův slavný kvartet „Z mého života“.
Osoby a obsazení

Sopranistka
Renée Nachtigallová
Ivana Šaková, Lenka Škorničková, Lenka Krejčiříková
Mezzosopranistka
Edita Ádlerová, Virginie Walterová, Pavla Vykopalová, Tereza Roglová
Baryton, Václav Viktorín
Pavel Horáček, Zdeněk Musil, Karel Škop, Jiří Kubík
Houslový virtuoz
Ivan Ženatý, Ivan Štraus, Jindřich Pazdera, Pavel Kudelásek, Leoš Čepický
Klavírista Jiránek
prof. Karel Hron, prof. Jaroslav Kolář, prof. Karel Prokop, Jitka Nešverová
Majordomus
Václav Bláha
Sluha
Milan Školník
Scénář
Renée Nachtigallová
Režie
Josef Průdek

Originální hudební divadlo Praha

Telefonická rezervace:

mobil: +420 603 822 285

Podle Lomu 27
150 00 Praha 5

mobil: +420 603 822 285
e-mail : ohdp@volny.cz