Ema Destinová a Enrico Caruso

Představení, připomínající krátkou, ale nezapomenutelnou dobu společného působení vynikající české zpěvačky Emy Destinnové a Enrica Carusa v Metropolitní opeře a na jiných světových scénách. Posluchači se tu nabízí nejen písně, či operní árie a dueta (např. z opery Komedianti R. Leoncavalla, Aidy od G. Verdiho, či dalších oper G. Pucciniho, P. Mascagniho, B. Smetany nebo A. Dvořáka), kterým dodnes nadšeně tleská celý svět, ale i kteraké nahlédnutí do zákulisního života vynikajících pěvců, bez nichž by si např. G. Puccini nedovedl představit své opery "Děvče ze zlatého západu", či slavný dirigent Arturo Toscanini svá nejdůležitější představení.

Místo konání

Villa Amerika - Barokní letohrádek Václava Michny z Vacínova v srdci Prahy, postavený architektem Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem v letech 1712 -1720, výletní místo šlechty, později dokonce hospoda německých studentů medicíny - dnes muzeum se vzácnými exponáty a badatelské centrum Antonína Dvořáka, vztahující se i k jeho žákům, českým skladatelům Josefu Sukovi, Vítězslavu Novákovi a Oskaru Nedbalovi - cíl cest milovníků hudby A. Dvořáka z celého světa, zejména z USA.

Ema Destinová a Enrico Caruso - kolik toho oba tito velikáni operního nebe měli společného? Oba se narodili v únoru - Caruso 25. a Destinová 26. - oběma nadšeně tleskal celý svět - u obou se hudební kritici shodli, že jim podobní neexistují a nikdy existovat nebudou - oba zažili okamžiky závratné slávy i to nejhorší zklamání a bolest - oba na sklonku života zažili ústrky i zatracování, oba se dnem své smrti stali nedílnou součástí kulturních dějin své země.

Symbolické je snad i to, že jejích prvním i posledním společným představením byla Pagliacci Ruggiera Leonacavalla.

I když byl gramofonový průmysl na začátku dvacátého století v naprostých plenkách, naštěstí přece alespoň zčásti zaznamenal dokonalý hlas, bezchybnou pěveckou techniku i interpretační mistrovství obou těchto velikánů.

My v našem představení nechceme imitovat ani jednoho z nich - byla by to troufalost a ani to není možné. Chceme jim sice po letech, ale o to upřímněji vzdát hold. Nejen za jejich umělecké výkony, ale i za to, že jim sláva nikdy nestoupala do hlavy, za to, s jakou vervou se prali s nepřízní osudu, za to, že jejich vztah byl vždycky plný upřímného přátelství a vzácné kolegiality.

"Ema Destinová a Enrico Caruso v dílech světových operních skladatelů" připomíná krátkou, ale nezapomenutelnou dobu společného působení vynikajícíčeské pěvkyně a slavného italského tenoristy v Metropolitní opeře a na jiných světových scénách. Posluchači se tu nabízí nejen krásné melodie, ale i nahlédnutí do zákulisníhoživota vynikajících pěvců, bez nichž by si např. G. Puccini nedovedl představit premiéru své opery " Děvče za Zlatého západu " , či slavný dirigent Arturo Toscanini svá nejdůležitější představení.

Obsah

Píše se 8.12.1920 a v Metropolitní opeře v New Yorku Ema Destinová a Enrico Caruso Komedianty. Caruso se už ráno necítil dobře a chtěl představení odříci, ale nakonec zpívá. Jenže se mu příliš nedaří a po slavné árii " Ridi, Pagliaccio " omdlévá na scéně. Nastává shon, musí se udělat pouza, je třeba sehnat doktora?

V té chvíli si Ema Destinová, která se přišla převléknout do své šatny na další scénu, vzpomíná na všechna společná vystoupení - třeba první Butterfly v Covent Garden v Londýně...

G. Puccini - Mme Butterfly - Árie Cio Cio San

Nebo první společné vystoupení v Metropolitní opeře 16. 11. 1908 na zahájení sezóny, Aida...

G. Verdi - Aida - Árie Radama

Zjevuje se jí Enrico a spolu s ní vzpomíná, jak vypadala, když spolu prvně zpívali Butterfly aže s ní nejraději zpíval Aidu ...

G. Verdi - Aida - Árie Aidy

G. Verdi - Rigoletto - Árie vévody

Třebaže si o něm mnozí mysleli, že je sukničkář, jako vévoda z Rigoletta , s Emou to myslel naprosto vážně, když ji žádal o ruku. Tehdy, když jeli společně na zájezd tunelem podřekou a Ema se cítila stísněně. Ne. Ema si ho nechtěla vzít - jednak byla zamilovaná do Dinha Gillyho, barytonisty arabského původu, který ji na generálce Děvčete ze Zlatého zápedu zachránil před pádem z koně. Ale stejně na vdavky nemyslela. S uměním manželství dohromady nejde a polovičatost Ema nikdy nesnášela. A pak, vdát se může jedině za Čecha...

A. Dvořák - Cigánské melodie - Když mne stará matka

S nerozlučným talismanem - kouskem růžence po matce - v ruce zpívá Destinová píseňčeského skladatele, který byl ještě nedávnoředitelem New Yorské Americké národní konzervatoře. Ale Caruso je velký patriot - v Itálii umějí taky napsat písně! Stejně jako Ema i on skladby svých krajanů uvádí na všech svých koncertních vystoupeních. Třeba jeho přítel F. P. Tosti!

F. P. Tosti - La ultima canzone

Když Destinová prosadila, že se v Metropolitní opeře bude hrát Prodaná nevěsta českého skladatele Bedřicha Smetany, všeobecně se příliš v úspěch nevěřilo. Ale dostavil se. Ať už díky samotné Emě jako Mařence, nebo Gustavu Mahlerovi za dirigentským pultem, nebo - a to hlavně - díky půvabné Smetanově hudbě.

B. Smetana - Prodaná nevěsta - Árie Mařenky

Vzpomínka zaletí i na příhodu z Bohémy, kdy Enrico zpíval Rudolfa a basista, představující Collina, ochraptěl. Caruso se s ním tehdy domluvil a jeho " Árii o plášti " odzpíval za něj tak, aby si toho diváci nevšimli. Ale to sem nepleťme - kromě toho Bohéma dnes pro Carusa znamená jen bolestné vzpomínky - při ní se zamiloval do Ady Giachetti , " A co tedy, Enrico, zpíváte rád, když ne Bohému? "

G. Pucinni - Tosca - Árie Cavaradossiho

A co zase Ema ráda zpívá? Těžko říst, ale jistě ví, která role ji přivedla na cestu k úspěchu.

P. Mascagni - Sedlák kavalír - Duet Santuzzy a Turidu

P. Mascagni - Árie Santuzzy

Bylo to hezké vzpomínání, ale Enrico se Emě zjevil. Protože ví, že umírá. Přišel se prostě rozloučit. A tak si naposled spolu zazpívají duet z Aidy - Loučení seživotem ze třetího jednání, ze kterého měla Ema vždycky strach. Má ho i teď, protože ví, že se její sen splní...

G. Verdi - Aida - Závěrečný duet Aidy a Radama

Představa Enrica se rozplývá, lékař přivedl Carusa k vědomí a Komedianti mohou pokračovat. " Madam Destinová, na scénu ! "

Caruso Komedianty onoho 8. 12. 1920 dozpíval. Byla to jeho poslední společná opera s Emou Destinovou - 24. 12. zazpíval v Metropolitní opeře v Židovce a tehdy mu zatleskali naposled. Ema Destinová skončila svou kariéru dva roky na to. Vdala se za svého vysněného Čecha, ale manželství jí přineslo jen velké zklamání.

Osoby a obsazení

  • Ema Destinnová
    Renée Nachtigallová, Jordanka Derilová
  • Enrico Caruso
    Petr Horák, Plamen Prokopiev
  • Piano
    prof. Karel Hron, prof. Karel Prokop
  • Komorná
    Hana Kalinová, Jana Zahradníčková
  • Majordomus
    Milan Školník
  • Lokaj
    Václav Bláha
  • Scénář
    Renée Nachtigallová
  • Režie
    Martin Otava